Sametová Praha

Rozhodně můj neoblíbenější státní svátek, Den boje za svobodu a demokracii 17.listopadu. A letos jsem si fakt užil s partou starších chippewanů a to přímo na místě činu, na Národní třídě. Sice jsme zvolili nejhorší dobu na návštěvu pietního místa u paláce METRO, protože v 17 hodin a 11 minut přišlo kromě nás také asi tak půl Prahy poslechnout si píseň Motlidba pro Martu a zapálit svíčku. Byla to fakt mela, nikdo neudělal asi tak hodinu ani krok, protože nebylo kam. Nakonec se ztratila jen Kačka, ale pištěla tak nahlas, že jí všichni raději uhnuli z cesty a my jí v pohodě našli 🙂

Navštívili jsme i srdce Václava Havla, Národní muzeum s úžasnými sbírkami minerálů a hornin, meteoritů, zvířat, výjevů z historie a Věstonické Venuše, a večer klubovnu pražských tomíků STAN.

V sobotu jsme ráno procházkou došli až pod mohutnou bronzovou sochu Jana Žižky na Vítkově. Je tedy fakt mohutná a má všechno co má mít, přestože Petr tvrdil, že nemá. Batohy jsme si opět schovali na ČRDM a nalehko jsme se vydali k Mánesu, kde začíná pražská náplavka. A protože byla sobota byla náplavka plná trhovců a bylo to skvělé. Došli jsme až na Vyšehrad, kde jsme hledali slavné rodáky a koukali z krásné vyhlídky. Štěpán z ní například dohlédl až do dalekého maďarského Šereďu, kde se tou dobou láznila jeho babička.

Výprava do Sametové Prahy byla skvělá, aspoň tedy pro mě i když s partou puberťáků zahleděných do mobilů a McDonaldů to bylo občas o nervy. Zároveň ale dokázali, že jsou samostatní, neztratí se, nebojí se a je na ně spoleh.

Zdeněk